O nevšedních všednostech

Ačkoliv se to může zdát nemožné, dovolil mi Tom, abych přidal jeden příspěvek na blog já (jo, správně. Já.). Na druhou stranu, můžu psát jen o běžných věcech, které tu potkáváme, a nesmím mu zasahovat do příběhu, za který plánuje po návratu shrábnout všechnu slávu sám. Proto tento článek bude o takových těch maličkostech, které nás tu ze začátku překvapili, ale už vlastně jsou docela nuda. Tento článek je také zajímavý tím, že jakkoliv není vlastně zajímavý, tak je dlouhý.

Pomsta hnědých kmérů... Aneb jak jsme nejeli k moři

Proč první výlet z Phnom Penhu nevyšel? Proč se nám Martinova opice hrubě nevyplatila? Jak jsme hledali Pavlův portál? Proč  tentokrát nic neřeknu o muzeu genocidy? Jak nám smrděl Martinův koktejl. Co nám padá na hlavu v práci a kolik vydrží Kmérové slivovice? Tyto a další odpovědi najdete níže.

Poprvé, první, prvá…

Je to tady. Dostali jsme se konečně do Phnom Penhu. V předchozích dvou příspěvcích jsem popsal naši cestu z ČR přes Vídeň, Doha a Bangkok (příprava a samotná cesta). Tady už se budeme věnovat těm pravým zážitkům. Jak jsme poprvé přeplatili, jeli tuk tukem, navštívili naší novou pracovní základnu a nový domov. Čtěte dále.

Jedeme... Kambodža tři, dva, jedna, teď.

V minulém příspěvku jsem nastínil, jak jednoduše jsme se s Ondrou a Pavlem dostali do Kambodže. Pravda je však jiná... tak jednoduché to zase nebylo.

Proč? Jak? Do Kambodže?

Co blbneme? Proč jsme jeli do jedné z nejchudších zemí na světě? Cože… dělat tam online marketing?